Když se ve středu 10. května konečně udělalo krásně slunečné počasí, trpěla jsem jako zvíře (i přes onen polední minivýlet na výstavu, o kterém jsem psala včera), neb mám úřední den a musela jsem tudíž dřepět v kanceláři až do pěti hodin :o(. Naštěstí bylo stejně krásně i ve čtvrtek, takže jsem nezaváhala a vybavená fotoaparátem jsem vypadla z práce hned v jednu a vyrazila do Hluboké nad Vltavou na dlouho plánovaný výlet, který jsem odkládala jen kvůli podmračenému počasí a už jsem začínala být vážně netrpělivá a tak trošku zoufalá, že to snad ani nestihnu, než ony betonové kraslice pro letošek nadobro odklidí :o)
Blogoví veteráni si možná budou pamatovat, že jsem na tzv. Velikonoční stezce byla už v roce 2015, no a protože jsem zjistila, že se od té doby objevují betonové kraslice na Hluboké každý rok, zvědavost mi nedala a rozhodla jsem se letos zase vyrazit hledat vejce a zjistit, jestli vystavují pořád ta samá nebo mají každý rok nová :o). Bohužel letos nebyla mapička k dispozici na webu, ale prodávala se za symbolických 10 Kč v infocentru s tím, že tržby z prodeje jdou na dobročinné účely, takže jsem si nemohla dopředu nastudovat trasu a vykoumat, kdeže asi tak ty kraslice budou, a vzhledem k tomu, že mapka byla silně nepřesná (na malé A5 bylo celé město Hluboká včetně okolí a v tom obrovskými číslicemi "vyznačeny" kraslice), podařilo se mi jich najít jen deset jako minule jen s tím rozdílem, že minule bylo vajec celkem patnáct a letos už sedmadvacet, takže jsem se nedostala ani za polovinu :o(
Každopádně protože bylo opravdu krásně a teplo, bylo mojí první zastávkou Penny u kruhového objezdu, kde jsem si koupila na posilnění jahodového Kubíka Water (to už je skoro taková moje výletnická tradice :o) a vyrazila jsem o kousek dál na břeh rybníka posedět na lavičce pod lípou (koho probůh napadlo dát lavičku zrovna pod lípu, kde se rojí tolik hmyzu?!) a nafotit si první kraslici, která byla teda zrovna stejná jako před dvěma lety, a sice Motorácká :o). Pak jsem vyrazila nahoru do kopce krapet jinou ulicí, než jsem zvyklá, k pro mě zbrusu nové McDonalďácké kraslici nazvané Párty, kterou jsem viděla při příjezdu z autobusu – ta byla mimochodem moc hezká, taková dětsky veselá a pěkně barevná s těmi balónky a tak :o). Potom jsem pokračovala Masarykovou ulicí právě k infocentru vyzvednout mapičku a naproti za křižovatkou jsem ukořistila další novou kraslici, nazvanou trefně Opletačka :o). U té jsem se jako správný nadšenec do ručních prací chvilku zastavila a zkoumala jsem jednotlivé patchworkově sešité části, které byly pletené, háčkované a prostě všemožně různorodé :o)
No a potom už mě čekal výstup do krpálu k zámku, kde jsem doufala, že v parku najdu další poklady :o), což se mi poštěstilo i po cestě do kopce, kde bylo u zdi restaurace umístěno černé vzorované vejce nazvané Tetování :o). Jinak musím říct, že hlubocký zámek v tom sluníčku vypadal zase nádherně, živé ploty v zahradě u něj byly krásně zastřižené a mezi nimi odkvétaly tulipány, všude zpívali ptáci, no zkrátka jsem si připadala jako bych se ocitla v ráji a užívala jsem si každou chvilku (byť jsem za to pak jako alergik druhý den nesla následky v podobě ucpaného nosu :o). Samozřejmě jsem si neodpustila pár fotek z parku i zahrady, o zámku nemluvě :o). A opět se mi běhalo lehce, neb jsem si šikovně odložila bundu i kabelku do skříňky u pokladen na zámku – to se holt pozná zkušený cestovatel, heč :o)
V anglickém parku bez tolik viditelných lidských zásahů bylo taky nádherně a našla jsem tam hned tři vejce – jedno dračí hned kousek od zámku, na dohled od Alšovy jihočeské galerie (s oficiálním jménem Dračí sourozenci), to se mi taky moc líbilo, další bylo uprostřed louky v dolní části parku (to si takhle jdete po pěšině a najednou: Hele, vejce! :o) a dovolila jsem si k němu zkrátit cestu přes trávu, abych nemusela zdlouhavě obcházet po cestičce zbytečnou zákrutinu :o), od autora/rky dostalo název Poutník a tak úplně jsem ho nepochopila, asi to byla jakože raketa nebo tak něco, no a třetí vejce bylo na opačně straně parku ve vyhlídce (jako vloni Motorák) a bylo taky moc pěkné, přestože jsem nějak nebyla schopná vyluštit nápis po jeho obvodu (možná i proto se jmenovalo Tajemství :o)
Po procházce parkem, kdy jsem bloumala po cestičkách a nadšeně naslouchala veselému zpěvu ptáků, jsem se pak vrátila zpátky k zámku (v té části parku, kudy jsem chodila, jsem už víc vajec nenašla, přestože jsem se při rozhodování na rozcestích poměrně vtipně snažila tipovat trasu podle toho, jestli by po té a té cestě bylo případně možné onu půltunovou kraslici dopravit :o) a nakoukla ještě na dvorek u Alšovy jihočeské galerie, kde bylo jedno vejce ukryté i před dvěma lety – a nezklamali ani tentokrát, čekalo tam nepříliš atraktivní vejce v "neopracované" barvě betonu jen s nápisy "křehké" a "nestohovat", které měly evidentně souviset s převozem umění, neb kraslice se jmenovala podle galerie Alšovka.
Z dvorku jsem si pak odskočila přímo do galerie, neb jsem se letos rozhodla být vážně produktivní, a když už jsem zajela na Hlubokou, naplánovala jsem si kromě hledání vajec taky návštěvu výstavy Impresionismus!, jejíž plakáty mě před nějakou dobou zaujaly:o). Vstupné bylo sympatických 75 Kč a kromě impresionistů máte v ceně i výstavu jménem Meziprůzkumy, která zabírala dva sály, kde předtím tradičně byly stálé instalace gotického umění a holandských mistrů, přičemž Meziprůzkumy nápaditě zkombinovaly tyhle staré kusy s moderním uměním a výsledná výstava působí překvapivě osvěžujícím dojmem a rozhodně umí zaujmout. Jednotlivá díla jsou navzájem v takovém kontrastu, že na vás doslova křičí a v žádném případě se nenechají přehlédnout.
Ve mně osobně zanechal nejsilnější dojem asi Boží hrob od autorů Patrika Hábla a Tomáše Svobody, kterým se nezvykle realisticky podařilo znázornit masu hlíny kolem pohřbeného Ježíšova těla, přišlo mi to objevné a zároveň pravdivé, navíc se všemi těmi gotickými vyobrazeními kolem to bylo opravdu dechberoucí :o). Potom se mi líbila i zajímavá instalace dvojice gotických obrazů do prostorového výtvoru z černé lepicí pásky na bílou zeď od Esther Stocker s názvem Segmenty vnímání nebo skutečně prostorový obraz jménem Hnědá od Jiřího Hilmara, který tvořily jakési papírové pyramidky s hnědými puntíky seskládané jedna vedle druhé, takže ve výsledku dělaly takový ten optický klam, kdy nevíte, jestli je to hnědé s bílými pruhy nebo bílé s hnědými pruhy :o). Je sice pravda, že bych si asi žádné z těchhle děl nepověsila domů do obýváku, ale takhle na pokoukání v galerii se mi to líbilo moc, možná nakonec dokonce víc, než ti impresionisté, kvůli kterým jsem tam zavítala především. Zároveň to ale neznamená, že jsem se ani tentokrát nepozastavovala nad tím, jak je vlastně jednoduché být malířem moderního umění, protože u některých výtvorů jsem opravdu měla pocit, že stačí zakopnout o kyblík s barvou, vydávat to za záměr a je z vás hvězda :o). Těmhle myšlenkám jsem se nemohla ubránit například u díla Mikuláše Medka s názvem Oslava 21 870 červených centimetrů nebo u obrazu Svislé členění od Václava Boštíka :o)
Oslava 21 870 červených centimetrů a Svislé členění
Jinak pokud jde o impresionisty, tam bych si dovedla představit, že bych si některé krajinky pověsila k sobě domů na zeď, ale ve výsledku mi asi žádný obraz vyloženě neutkvěl v paměti a přiznám se, že mě i trochu rušilo ono růžovo-fialové pozadí panelů, na kterém byly obrazy vystaveny. Líbila se mi prosluněná atmosféra Dubového háje od Josefa Ullmanna nebo Letního odpoledne Václava Radimského a nádech podzimního splínu v obraze Okořský potok Antonína Hudečka nebo krásně venkovské Vlčí máky opět od Václava Radimského :o)
Když jsem se dostatečně pokochala a vynadívala (a dokonce i nafotila, neb v galerii je možné pořizovat fotky, pokud nepoužíváte blesk :o), vydala jsem se pomalu na cestu domů – čas se naklonil a já musela stihnout nejen autobus, ale i včas si vyzvednout odložené věci ve skříňce u pokladny zámku :o). Nicméně po cestě dolů jsem ještě stihla najít moc pěkné Zámecké vajíčko na nádvoříčku u hotelu Štekl (líbilo se mi hlavně proto, že na sobě mělo ona krásná novogotická okna jako na zámku, ale s barevnými mozaikami ze samých malých vajíček :o), a pak ještě jedno se sice nenápaditým, ale naprosto pravdivým názvem Kraslice na louce pod domovem důchodců :o)
No a protože jsem jich ve výsledku našla tak málo a při jízdě autobusem domů jsem zahlédla ještě jedno vejce, které jsem při své pěší procházce nenašla, vrátila jsem se na Hlubokou za betonovými kraslicemi ještě v neděli 14. května dopoledne, kdy předpověď slibovala krásně prosluněné počasí (než se to kolem oběda zase pokazí bouřkami a vydatným deštěm), a tak jsem se rozhodla využít příležitosti a dohledat ještě několik potvůrek, které mi předtím díky nepřesné mapce unikly a jsou přeci jen v rozumné docházkové vzdálenosti (upřímně řečeno nechápu, jak to mají navržené jako "stezku" na zvládnutí během jediného dne, když jsou jednotlivá vejce rozstrkaná po celém městě fakt daleko od sebe a často tak nesmyslně, že mi přijde, že nejdou propojit jednou jedinou plynulou trasou, aniž by se člověk nevracel a zmateně neobíhal v kruzích či hvězdicích :o(. Každopádně při své druhé výpravě jsem si mohla trasu doma líp naplánovat a ulovila jsem tak dalších šest kousků, čímž jsem se opět dostala za polovinu jejich celkového počtu :o)
Nedělní procházku jsem zase začala na autobusové zastávce Pod kostelem, a to prosím už po osmé hodině ráno (u nás na sídlišti byla dokonce ještě trochu mlha :o), a prošla jsem to nahoru k hlavní třídě ulicí víc vpravo, abych se dostala na malé náměstíčko u kostela jako takového a objevila tam kraslici jménem Město od realitní kanceláře Next reality. Potom jsem to vzala Masarykovou ulicí až skoro na její konec u městského hřbitova, resp. na nejzazší konec zámeckého parku, kam jsem jen tak trochu nakoukla a vyhmátla moc povedeného a velmi roztomilého vejcovitého Mimoně od dětí z mateřské školky :o). Načež jsem to vzala kolem Jednoty dozadu ke zdejší základní škole, na jejímž dvoře stálo vysoce umělecké vejce Pop art s opravdu povedenou psychedelickou Marylin Monroe :o)
Potom jsem už zamířila z kopce dolů k hrázi rybníka, a to kolem Parkhotelu, abych neminula kraslici, kterou jsem předtím kousek od garáží zahlédla z autobusu a která podle letáčku nese jméno Hvězda Magdalena, asi kvůli rádoby světici na své přední straně a pozadí s noční hvězdnou oblohou. No a odtud jsem pak držela pořád na hrázi Munického rybníka, po níž jsem si udělala nejen moc hezkou vycházku, kdy jsem se v jednom kuse kochala výhledem na hladinu s odrazy staletých stromů, rozplývala jsem se nad kachnami a bez výsledku zkoumala, cože to tam v té vodě pořád tak žbluňká (tipuju, že asi ryby :o), navíc jsem se tak pohodlně a nikým nerušena (jen ke konci sem tam nějakým tím cyklistou – asi bylo přeci jen ještě trochu brzy :o) dostala až k zoologické zahradě Ohrada a Loveckému zámečku. Nicméně na rozcestí u kapličky jsem při tom ještě zvládla objevit předposlední kraslici, a sice jménem Jako by byl každý jiný druh, což docela trefně vysvětluje namalovaný výjev :o). Poslední z nalezených kraslic na mě pak čekala přímo před Loveckým zámečkem a byla taky moc krásná, jmenovala se V letu a měla na sobě doslova hejno nejrůznějších opeřenců z českých luhů a hájů :o)
Chvíli jsem si u Loveckého zámečku poseděla na lavičce, zakousla svačinu a pohrávala si s myšlenkou, že bych se zašla mrknout i do ZOO nebo do Muzea myslivosti, lesnictví a rybářství, protože už jsem si začínala potřebovat odskočit, ale vzhledem k tomu, že na ZOO bych neměla dostatek času a v muzeu to nevypadalo, že tam vůbec nějaké WC mají, nakonec jsem to vzdala a vydala se pomalu zpátky směrem k zastávce autobusu. Vzala jsem to tentokrát už rovnou od zámečku po hrázi rybníka a za menší zákrutinou využila příležitosti, kdy se široko daleko nikdo necoural, a po dlouhých letech si odskočila v přírodě, přičemž jsem tajně doufala, že se mi podaří nepočůrat si nohavice :o). No nakonec jsem to zvládla bez úhony a mohla pokračovat dál, ale protože mi celá ta procházka zabrala nějak míň času, než jsem si původně myslela, měla jsem do odjezdu autobusu velkou rezervu, kterou bych proseděla na zastávce, takže jsem se rozhodla, že se teda projdu po hrázi celou trasou zase zpátky do města "pod kostel" :o). Domů jsem se vrátila akorát na oběd (uvařený prozřetelně už v sobotu :o), těsně před lijákem, který pak vypukl, spokojená a skvěle naladěná :o). Mimochodem pokud jde o onu záhadu nová vs. stará vejce, tak bych řekla, že těch starých bylo jen pár (např. vejce Kočičí, ona nádherná kraslice s motýly, protože byla na billboardu, možná Jaro) a zbytek byl podle všeho nově namalován :o). Každopádně myslím, že z hlubocké velikonoční stezky udělám další tradici, protože mě tohle pátrání a "sbírání" celkem baví, člověk se u toho pohybuje na čerstvém vzduchu a de facto kromě lístku na autobus ho to nic nestojí, jen onen příjemně strávený čas :o)
